"V chladné tmě před svítáním stála nehybně ve sněhu osamělá postava: mladá žena, která nedbala na chlad, nedbala na časnou hodinu, byla sama s Bohem. Měla jen 24 roků a její křehké zdraví se podlamovalo. Nikdy nebyla zdravá, tak proč by na tom nyní záleželo? Co byla tato utrpení v porovnání se životem, který ji očekával? Všechno bylo přípravou, cvičením. Všechno ji přivádělo tam, kam toužila jít - do nebe, domů, kde bude věčně přebývat s Bohem. Jeho Syn pro ni tak strašně trpěl. „Všechno“ znamenalo dva a půl roku dobrovolných kajících skutků a „umrtvování těla“. Dlouhé, studené hodiny při modlitbě. Dlouhé, únavné hodiny, kdy se starala o nemocné a staré. Slavnostní sliby věčného panenství a těžkosti, které potom následovaly. Tato mladá žena to považovala za radost, neboť to byla zkouška její víry a rozvíjela se její ochota. Byla si jistá, že ji to učiní dokonalou a nic jí nebude chybět. Téměř nikdo ji v jejím mateřském jazyku neučil ani nevedl. Zdá se nemožné, že by se někdo v této situaci mohl stát svatým! Ale co je u lidí nemožné, to je možné u Boha...."

"Jde o první případ mladé ženy Indiánky, která žila v vesnici domorodců. Byla donucená utéct ze své vesnice kvůli katolické víře a svůj nesouhlas s dohodnutým sňatkem. Uchýlila se do kmene domorodců v Kanadě a tu zasvětila celý svůj život Ježíši. Po staletí byla známa jako „Lilie Irokézů“.