Život svaté Kateri Tekakwithy (*1656 +1680)

Kateri Tekakwitha (jméno "Kateri" je odvozeno z francouzského Catherine ) se narodila kolem roku 1656 v obci Mohawk z Ossernenon blízko dnešního Auriesville, New York . Byla dcerou náčelníka Mohawků. Její matka Tagaskouita byla pokřtěna od vzdělaných francouzských misionářů v Trois-Rivieres , východně od Montrealu. Mohawkové jí zajali a vzali ji do své vlasti. Tagaskouitu si vzal nakonec Kenneronkwa. Když byla Kateri mladá, její vesnice byla přesunuta jinam .Mohawkové trpěli epidemií neštovic v letech 1661 - 1663. Kateri bratr a oba její rodiče zemřeli a ona zůstala s jizvami a poruchou zraku. Nakonec si jí vzal k sobě strýc. Podle vyjádření jezuitů byla Kateri skromná dívka, která se vyvarovala společenských akcí, zakrývala si hlavu dekou, protože měla po neštovicích jizvy. Podle mohawské tradice bylo o ní pravděpodobně dobře postaráno její širší rodinou. Stala se zručnou v tradičním umění žen, které zahrnovalo výrobu oděvů a řemeny z kůže; tkaní rohože, košíky a krabice z rákosí a trávy, a přípravou jídla z plodin. Podílela se na sezónní ženské výsadbě a odstraňování plevele. Třináctiletá Kateri byla pod tlakem rodiny, aby se vdala, ale odmítla. Kateri vyrůstala v období neustálé změny ve styku Mohawků s francouzskými a nizozemskými kolonisty. V obchodu s kožešinami Mohawkové původně obchodovali s Holanďany, kteří se usadili v Albany a Schenectady. Francouzi obchodovali s Hurony. Francouzi napadli Mohawky v dnešní centrálním New Yorku v roce 1666, a zničili několik vesnic a jejich zimních zásob. Po porážce od francouzských sil byli nuceni Mohawkové uzavřít mírovou smlouvu, která vyžadovala přijetí misionářů ve svých vesnicích.Jezuité studovali mohawský a jiné domorodé jazyky, aby se s indiány dorozuměli. Mluvili o křesťanství ve smyslu, s nímž se Mohawkové mohli identifikovat.

Ve své práci o Kateri Darren Bonaparte upozorňuje na paralely mezi některými prvky mohawské a křesťanské víry. Například jezuité používají slovo Karonhia: Ke, název Mohawků pro nebeský svět, jako slovo pro nebe v modlitbě Páně v mohawském jazyce. "Nebylo to jen jazyková zkratka, ale koncepční most z jedné kosmologie do druhé".

Mohawkové se přestěhovali na severní straně řeky Mohawk na místo, co se nazývá Caughnawaga, západně od dnešního města Fonda, New York. V roce 1667, kdy Kateri bylo 11 let, se setkala s jezuity Jacquesem Freminem, Jacquesem Bruyasem, a Jeanem Pierronem, kteří přijeli do vesnice. Její strýc ji chránil před nima, protože nechtěl, aby ji převedli ke křesťanství. Jedna z jeho starších dcer Caughnawaga už odešla do Kahnawa, katolické misionářské vesnici nedaleko Montrealu. Na jaře roku 1675 ve věku osmnácti let se Kateri setkala jezuitou otcem Jacques de Lamberville a s ním začala studovat katechismus.

Poté, co otec Lamberville usoudil, že je připravená, pokřtil Kateri Tekakwithu ve věku 20 let na Velikonoční neděli 18.dubna 1676. To je důležité, protože podle jezuitské politiky byl obvykle nový konvertita pokřtěn , pokud byl na smrtelné posteli, nebo dokud si misionáři nemohli být jistí, že konvertitova víra je neochvějná. Po křtu Kateri zůstala v Caughnawauga pouze po dobu dalších 6 měsíců. Někteří z Mohawků byli proti její konverzi a obvinili ji z čarodějnictví a sexuální promiskuity. Lamberville navrhl, aby šla do jezuitské misie Kahnawake, která se nacházela jižně od Montrealu na řece svatého Vavřince. Tam se ostatní rodilí konvertité již shromáždili. Kateri se k nim připojila v roce 1677. Historik Allan Greer poznamenává, že většina z těchto raných konvertitů ke křesťanství byly ženy. Věnovaly se převážně charitě a Bohu obětovaly těla a duše za obrácení svého národa. Mohawští bojovníci tradičně týrali svoje těla za odpuštění hříchů.Přes odpor jezuitů ženy z vesnice i nadále praktikovaly tyto metody, obvykle ve skupinách, a prohlašovali, že to bylo potřeba pro zmírnění trestů jejich lidí za jejich minulé hříchy. Kateri si dala trny na svou podložku a ležela na nich, zatímco se modlila za obrácení a odpuštění hříchů příbuzných. Kateri dožila v Kahnawake zbývající dva roky svého života. Kateri se více dozvěděla o křesťanství od učitelky Anastasie, která ji učila o pokání za své hříchy. Když se ženy dozvěděly o jeptiškách a ženských klášterech, chtěly také vytvořit svoje sdružení zbožných žen. Otec Cholonec napsal, že Kateri řekla

"Jsem cele zasvěcena Ježíši, synu Marie a zvolila jsem ho za svého manžela a on sám si mě vzal za ženu".

V roce 1679 o svátku Navštívení Panny Marie byla její konverze skutečně dokončena a ona se stala "první pannou" mezi Mohawky.

Jezuité založili Kahnawake pro náboženskou misii mezi domorodci. Postavili velké domy pro bydlení a také kaply. Jako misijnímu území hrozilo velké riziko napadení Kahnawake ze strany Mohawků a dalších národů z Irokézské konfederace. Po příjezdu Kateri obývala dům společně se svou starší sestrou a jejím mužem. Blízká přítelkyně matky Anastasia a další mohawské ženy uvedly Kateri do skutečného praktikování křesťanství. Claude Chauchetiere a Pierre Cholenec byli jezuitští kněží, kteří sehráli důležitou roli v životě Tekakwithy. Byli to její duchovní rádci a také první životopisci. Chauchetiere později psal, že nečekal, že domorodec může být tak zbožný a věřil později, že Kateri byla svatá. Po zkušenostech s ní musel přiznat, že je nucen změnit svoje představy o těchto lidech. V jejím životopise vyzdvihuje obětavost, nasazení, čistotu a statečnost. Cholenec zase zdůrazňuje její čistotu a panenství oproti tradičně promiskuitnímu přístupu mohawských žen. Jezuité chtěli vést indiány ke Kristu, nicméně v té době nikoho nepřipravovali ke kněžství. Většinu konvertitů tvořily ženy. Cholenec v životopisu Kateri píše o velkém tělesném umrtvování- dlouhodobé hladovění, bičování, spaní na lůžku s trny a vypalování se žhavými uhlíky. Jezuité chtěli vést domorodce ke katolickému náboženství, nicméně nikoho z nich nepřipravovali ke kněžství. Většina konvertitů ke katolicismu byly ženy. Cholenec napsal, že Kateri se mnohokrát bičovala. Tekakwitha podstupovala dobrovolně rituální umrtvování. Bylo to dlouhodobé hladovění, bičování, sekání, spaní na posteli s trnanama, a pálení těla žhavými uhlíky. Její duchovní otcové byli znepokojení, že Tekakwithu tyto metody ovlivňují její zdrav. V jednu chvíli, kdy její zdraví bylo obzvlášť špatný, Fr. Cholonec navrhl Tekakwithvě, aby odešla do lese s indiány na zimní lov, kde byli příznivější podmínky- jídlo a vzduch- pro zdraví, než v obci.Otec Cholonec napsal její odpověď:

"Je to pravda, můj otče, že moje tělo se má nejlépe v lese, ale duše tam chřadne a není schopna ukojit svůj hlad. Naopak v obci tělo trpí. Duše najde zalíbení v bytí blízko v Ježíši Kristu a jsem ochotná trpět tělem hladem a utrpením, za předpokladu, že má duše bude mít svůj pokrm."

Jezuité vyprávěli Tekakwithě o zasvěceném životě, klášterech a jeptiškách. Kateri se společně s dalšími ženami snažila žít podobným životem a dokonce chtěla založit takové společenství. Nicméně jezuité považovali konvertity za příliš mladé ve víře, aby tuto snahu posvětili. Příklady Kateri zaznamenané kněžími byly následující:

"Seberte odvahu, navzdory slovům těch, kteří nemají žádnou víru."

"Můžete si být jistí, že jste milí očím Božím, a také že Vám budu pomáhat, když jsem s ním."

"Nikdy se nepřestaňte umrtvovat."

Rok před svojí smrtí Kateri onemocněla tuberkulozou. Na tuto nemoc také zemřela. Kateri Tekakwitha zesnula v Pánu ve středu v Svatém týdnu 17. dubna 1680 kolem třetí hodiny odpoledne ve věku 23 nebo 24 let. Její poslední slova byla podle jezuity Cholence:"Ježíši, miluji Tě." Po její smrti si všimli lidé zvláštní změny na jejím obličeji. kateri měla poškozený obličej . Byl to následek prodělaných neštovic. Po její smrti všechny následky zmizeli a její pleť byla čistá. Otec Cholenec napsal:

"Tato tvář, tak výrazná a snědá, se náhle změnila asi čtvrt hodiny po její smrti, a stala se v okamžiku tak krásná a tak bílá, že jsem si toho okamžitě všiml."

Kateri se po své smrti zjevila třem osobám a rozloučila s nimi se slovy, že míří do nebe. Po její smrti nechali jezuité na její památku postavit kaply. Od roku 1684 tam začali lidé jezdit na náboženské poutě.Její tělesné ostatky někdy byly používány k léčení a udály se různé zázračné vyléčení. Dokonce si lidé domů brali i kamínky z jejího hrobu, které léčili. Kateri byla panna a její čistota je často zobrazována na obrázcích s lilií. Lilie je tradičně v katolickém prostředí považována za symbol čistoty a je jeden z atributů panny Marie. Na obrazích s Kateri jsou to lilie, kříž, růženec, peří a želva.Hovorové výrazy pro Tekakwithu jsou: "Lilie Mohawků", "Mohawská Panna", "Čistá Lilie", "Nová Hvězda nového světa". Její ctnosti jsou považovány za ekumenický most mezi mohawskou a evropskou kulturou.

Po jisté době od její smrti začala být Tekakwitha považována za neoficiální patronku Montrealu, Kanady a domorodých národů Ameriky. Padesát let po její smrti byl otevřen první klášter pro indiánské jeptišky v Mexiku. Tyto jeptišky se modlili za její svatořečení. Proces svatořečení zahájili katolíci z USA, následovanými kanadskými.Třetího ledna roku 1943 ji papež Pius XII prohlásil její za úctyhodnou. Blahořečena byla Kateri Tekakwitha 22. června 1980 papežem Janem Pavlem II. 19. prosince 2011, poté co Kongregace pro svatořečení uznala druhý zázrak na její přímluvu, podepsal papež Benedikt XVI dokument, který otevírá cestu k svatořečení. 18. února 2012 papež Benedikt XVI. rozhodl, že Tekakwitha bude svatořečena. V latině používal termín "Catharina Tekakwitha"; oficiální průvoce obřadu se odkazoval v angličtině a italsky jako "Kateri Tekakwitha". Kateri byla svatořečena 21. října 2012 papežem Benediktem XVI. V oficiálním průvodci kanonizačního obřadu se "Catherine" používá v anglickém a ve francouzském překladu životopisu a "Kateri" v překladu obřadu. Sv. Kateri je první severoamerickou domorodou ženou vysvěcenou v římsko-katolické církvi.